Srovnání „Kladiva na čarodějnice“ a klimatických zpráv OSN

V září 2013 vyšla nová zpráva IPCC. Přiznala, že modely nedovedou vysvětlit, proč se už 17 let neotepluje. Dnes když už víme, že strašení uhlíkem bylo přehnané, je čas se zamyslet, kde klimatická hysterie měla své prapůvodní kořeny.

(Před pár dny byl Helloween a čarodějnické téma je stále aktuální)

Snahy o vysvětlení „poruch klimatu“ nejsou nic nového. Téměř přesně 500 let před vznikem klimatického panelu OSN (1487 vs 1988) vznikla první rozsáhlá studie „globální změny“ (global change). A už tato analýza tvrdila, že za změnami stojí zřejmě antropogenní příčiny. Autory byli přední experti na danou problematiku, doktor Heinrich Kramer, profesor z University v Salcburku, a Jacob Sprenger, děkan University v Kolíně (viz). (Dodatek: Dnes panují spory o Sprengerovo autorství, ale o tom snad jindy).

Obě studie za svou prestiž vděčily politické podpoře. Kramerova práce měla požehnání samotného papeže, hlavy všeho křesťanstva. Podobně  klimatický panel IPCC své zprávy zpracovává na pověření samotné OSN, hlavy všeho lidstva.

V bule Summis desiderantes affectibus (1484) papež Inocenc VIII. projevil znepokojení, že vlivem pozorovaných změn dochází k umírání mladého dobytka, ničení úrody, zhoršování stavu vinic, poškozování ovoce na stromech. Dopady jsou prý i na lidském zdraví a ohrožují plodnost mužů. Podle Svatého Otce jsou příčiny antropogenní. V bule osobně podpořil Kramera a Sprengera a vyzval, aby jim byl poskytnuta plná podpora v jejich práci.

Kramer a Sprenger se ihned po vydání buly pustili do díla a zpracovali průkopnickou analýzu globální změny. V roce 1487 ji v Německu vydali pod názvem „Kladivo na čarodějnice“. Anglický překlad je k prostudování online http://www.malleusmaleficarum.org/  

Kladivo na čarodějnice mělo stejnou trojdílnou strukturu jako dnešní zprávy IPCC. OSN tedy zřejmě čerpala svou inspiraci právě z díla Kramera a Sprengera.

1.      První část  (WG1: Physical Science Basis) dokumentuje, že pozorování potvrdilo existenci znepokojivých změn. A zamýšlí se nad příčinami. Studie rázně odmítá názory, že příčinou změn je vliv vesmírných těles jako je Měsíc, Slunce a planety. Odmítá názor, že je to prostě osud a nám zbývá jen se adaptovat. Hlavním viníkem je prý chování lidí, lidská zkaženost a trvale neudržitelný způsob života (část 1, kapitola 5).

2.      Druhá část (WG2: Impact, Adaptation and Vulnerability) popisuje nepříznivé dopady a škody. Zejména kapitola 15 pojednává o poruchách počasí způsobených činností člověka. A popisuje případové studie, byť leckdy jde jen o „šedou literaturu“, zprávy z druhé ruky. Například na mučidlech přiznané doznání čarodějnic popisující, co všechno spáchaly.

3.      Třetí část (WG3: Mitigation) navrhuje nápravná opatření.Lidé, kteří svými aktivitami přispívají k poruchám klimatu, mají být postaveni před soud a potrestáni. Jejich majetek bude zkonfiskován. Což není nepodobné dnešku, kdy jsou emise CO2 zákonem prohlášeny za trestný čin. A kdo emise překračuje, musí platit pokuty.

Klimatické změny zjevně dělaly lidem těžkou hlavu už dávno před průmyslovým spalováním uhlí. Malá doba ledová (15 – 19.století) s sebou přinesla vleklou hospodářskou krizi. Agrární společnost byla závislá na úrodách a ty se přirozeně v chladnějším klimatu zhoršily. Čínský badatel David D. Zhang říká o dějinách Evropy: „Ochlazení od 1560-1660 vedlo k zemědělsko-ekologické, socioekonomické a demografické katastrofě, která kulminovala všeobecnou krizí sedmnáctého století.“ O vztahu krizí a teplot autoři dodávají: „Nejnižší růst populace a vrcholy různých faktorů úmrtnosti na severní polokouli se shodovaly s obdobími chladného klimatu.“

Zhang, David D. et al. The causality analysis of climate change and large-scale human crisis (PNAS 2011)

Zhang, David D. et al.: Global climate change, war, and population decline in recent human history (PNAS 2007)

Kramer a Sprenger dospěli k závěru, že viníkem zvýšené extremity počasí jsou lidé: „Tudíž je rozumné dojít k závěru, že tak jako dokáží snadno vyvolat krupobití, dokáží vyvolat i blesky a bouře na moři; o tom nemůže být žádných pochyb.“ Všimněte si, jak tento jazyk připomíná rétoriku klimatického panelu OSN o pět staletí později. Pátá zpráva IPCC (2013): „Je extrémně pravděpodobné (na 95%), že lidský vliv byl dominantní příčinou oteplování pozorovaného od poloviny 20.století.“

Proč máme věřit zprávám IPCC? Řada Akademií věd vydala prohlášení na její podporu. Také ke studii Kramera a Sprenger (1487) je přiloženo pochvalné dobrozdání od špičkových odborníků z University v Kolíně (viz), kde byl Springer děkanem teologické fakulty. Universita deklaraci vydala na znamení, že Kramerova a Sprengerova studie má „jednomyslnou podporu ctihodných doktorů university, aby lidé z nevědomosti či ze zlého úmyslu nemohli šířit pochybnosti, že snad profesoři a učenci  na universitě nejsou v této věci jednotného názoru.“ Přední odborníci na čarodějnice – nejvíce publikující v tomto oboru - mají konsensus.

Prohlášení ale neobsahuje jedinou citaci. Universita zřejmě Kladivo podpořila, aniž by ho četla. Stejně postupují i dnes akademie věd při podpoře zpráv IPCC.

V letech 1487 a 1520 bylo Kladivo na čarodějnice vydáno třináctkrát. A v 1574 až 1669 bylo vydáno šestnáctkrát. Navrhovaná mitigační opatření byla leckdy bolestivá a vyžádala si mnohé lidské oběti. Zejména za Maunderova minima (cca 1645-1745), v nejchladnější části malé doby ledové, měli inkvizitoři plné ruce práce. Došlo k čarodějnickým procesům například na Šumpersku, na panství Losiny  (inkvizitor Boblig z Edelstadtu). V Americe proběhly známé čarodějnické procesy v Salemu. Teprve pak konečně upalování čarodějnic začalo přinášet výsledky a začalo se oteplovat.

Emily Oster. Witchcraft, Weather and Economic Growth in Renaissance Europe. Journal of Economic Perspectives – Volume 18, No 1, 2004http://home.uchicago.edu/eoster/witchec.pdf

Čarodějnické procesy probíhaly podle principu předběžné opatrnosti. Ten je zakotven v rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC, Rio de Janeiro 1992): „Pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, neměl by nedostatek úplné vědecké jistoty sloužit jako důvod k odkladu opatření…“ (článek 3, bod 2).

Při běžném procesu musí žalobce dokázat vinu obžalovaného, jinak se vystavuje pokutě. Kladivo na čarodějnice ale varuje soudce, aby takový způsob řízení nepřipustil, protože skutečné důkazy proti čarodějnicím získat nelze. „Nelze tuto metodu aplikovat na případy čarodějnic, protože své činy páchají potají. Žalobce se navíc vystavuje riziku, protože pokud nedokáže předložit jasné důkazy, bude muset zaplatit pokutu.“ (část 3, otázka 1).

S nedostatkem vědecké jistoty (důkazů) se potýkají klima-teologové dodnes. V prohlášení „Climate Change and the Integrity of Science“ (Nature 2010) čteme: „Žádné vědecké tvrzení není zcela jisté, věda nikdy nic absolutně nedokazuje. Když někdo říká, aby společnost počkala, dokud si vědci nebudou absolutně jistí, než začneme jednat, je to stejné jako by říkali, že nemáme přikročit k činům nikdy. U problému potenciálně tak katastrofálního jako je změna klimatu, je nečinnost vážným ohrožením planety.“

Jak tedy bojovat proti antropogenní změně klimatu, když nemáme důkazy? Pomocí zinscenovaného divadelního procesu. Kladivo na čarodějnice dává návod, který se používá dodnes. Právě tímto postupem se zametla pod koberec aféra Climategate. Nešlo ani tako vyšetřování klimatologů, jako spíše o proces s těmi drzouny, kteří se odvážili klimatology kritizovat.

1.      Lovec čarodějnic (či klimatolog) vystupuje v roli „předvolaného svědka“, který „informuje o stanovisku expertů“. Formálně není žalobcem, takže nemá povinnost něco dokazovat. Jeho slovo je zákon, protože vystupuje jako autorita. Může si vymýšlet, co mu slina na jazyk přinese.

2.      Obžalovaný (klimaskeptik) nesmí dostat šanci svědky ani žalobce konfrontovat! Nemá ani znát jejich totožnost, předepisuje Kladivo na čarodějnice. Svědci a žalobci mají být vyslýchání za zavřenými dveřmi, v nepřítomnosti obžalovaného. Rozhoduje se o nás bez nás. Jinak by se nedejbože mohlo stát, že by obžalovaný usvědčil žalobce ze lži. (část 3, kapitola 9 – zatajení svědků)

3.      Obžalovaný (klimaskeptik) si ani nemůže vybrat svého obhájce, toho mu vybere soud ze „spolehlivých“ lidí. Obhájce ovšem nesmí hájit kacířské názory. U soudu nejsou  připuštěny žádné „kacířské“ argumenty obhajoby, které nejsou v souladu s Konsensem teologů (část 3, kapitola 10 – o výběru obhájce).

Podrobnosti: Jistě pane ministře: Episoda Climategate

V 18.století přišel nástup osvícenství a ve věku rozumu pronásledování čarodějnic skončilo. Díky oteplení klimatu se snížily extrémy počasí, zlepšily se úrody a nebylo už ani zapotřebí hledat obětní beránky. Pověry však mají tuhý kořínek. Vyhodíte je dveřmi a vrátí se oknem.

www.klimaskeptik.cz