Díky oteplování přibylo... totiž ubylo povodní

Nežli řekněte „takovéhle povodně nejsou normální, s klimatem se muselo něco strašného stát, toto nikdá nebývalo“, je třeba prozkoumat historické záznamy.

Podívejme se na to kritickým okem. Během 20. století sluneční aktivita výrazně stoupla a na Zemi se globálně oteplilo asi o půl stupně Celsia. Rovněž stoupla celková oblačnost (viz). Jaký to mělo vliv na povodně v České republice?

STŘEDNÍ EVROPA: ODRA, LABE
Manfred Mudelsee et al. No upward trends in the occurrence of extreme floods in central Europe. Nature 425, p. 166-169. 11. září 2003:
„Na Odře a Labi pozorujeme za posledních 80-150 let pokles v zimních povodních. Letní povodně nevykazují žádný trend.“

POVODNĚ V BRNĚ

Generel odvodnění města Brna: Historické a současné povodně v Brně.

Nejstarší povodeň v Brně je doložena již k roku 1257 (viz Continuatio Lambacensis): „Náhle vznikla obrovská povodeň z průtrže mračen u města Brna na Moravě, šest mil země se stromy a staveními bylo zničeno, a co je politováníhodnější, přes tisíc osob zahynulo.“

A to bylo prosím dávno před tím, než jsme začali spalovat ropu a uhlí. Přesto i tehdy byly povodně. Opravdu.

POVODNĚ V PRAZE

Rudolf Brázdil. Meteorologické extrémy a povodně v České republice – Přirozený trend nebo následek globálního oteplování?

„Za jisté kalendářní analogony katastrofální srpnové povodně roku 2002 lze považovat velké historické povodně ze srpna 1501 a srpna 1598… Napříkad v Praze voda vystoupila 2 lokte (tj. asi 1,2 m) nad Bradáče a sahala k prahu kostela sv. Jiljí, dále ke kostelu sv. Mikuláše a zatopila Staré Město. Mnoho vesnic bylo zaplaveno také na Litoměřicku, analogicky jako v srpnu 2002. Tato povodeň měla podle Starých letopisů českých postihnout vedle Čech i Moravu, Německo a Uhry. Jen o něco menší povodeň (1 a půl lokte nad Bradáčem, tj. asi 0,9 m) nastala v Praze po dvoudenních vydatných deštích a protržení rybníků také 17. srpna 1598, přičemž došlo opět i k rozvodnění Labe. V tomto roce se jednalo již o druhou povodeň, následující po velké březnové povodni z tání sněhu (viz také Munzar, 1998).

Počet povodní klesal od období 1851-1900 (47 v Praze, 36 v Děčíně) přes léta 1901-1950 (26 resp. 21) k padesátiletí 1951-2000 (14 resp. 16) (tab. 3) (Kakos 2001)…. V Praze se tedy počet povodní zmenšil 3,4krát, v Děčíně 2,3krát. Celkovému vzestupu teploty vzduchu tak odpovídá na těchto tocích výrazný pokles počtu povodní. Ten souvisí zejména s výraznějším úbytkem povodní zimního typu, který byl způsoben hlavně teplejšími zimami a tím menšími zásobami vody ve sněhové pokrývce, popř. i pozdějšími nástupy období trvalejších mrazů s převažujícím sněžením. Např. dříve časté únorové povodně se ve 2. polovině 20. století dokonce vůbec nevyskytly, stejně jako povodně dubnové.“

Graf povodní v Praze na Vltavě: http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/Pr_02/D7.htm

POVODNĚ 1997

Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997 (ČHMÚ 1998).„Vezme-li se v úvahu celá ČR, zůstává ještě jako větší březnová povodeň roku 1845, která převyšuje ostatní povodně evidované v profilu Děčín na Labi za poslední dvě století. Za nejničivější svou náhlostí a počtem lidských obětí v novodobé historii se však stále považuje známá blesková povodeň v květnu 1872 po extrémních bouřkových průtržích mračen, které postihly zejména dolní tok Berounky a její přítoky. Podrobněji [Strachota et al., 1998].“
Zde najdete hodnocení dalších povodní posledních 15 let.

ŠPANĚLSKO A OCEÁNSKÉ CYKLY

F.S. Rodrigo et al. A reconstruction of the winter North Atlantic Oscillation index back to A.D. 1501 using documentary data in southern Spain. JOURNAL OF GEOPHYSICAL RESEARCH, VOL. 106, NO. D14, JULY 27, 2001.

„Pozitivní teplotní anomálie v poslední době v západní Evropě a sušší zimy v poslední době v jižní Evropě a Středomoří byly silně závislé na vytrvalé a výrazně silné pozitivní fázi Severoatlantické oscilace (NAO) od počátku 80. let“

O tom jsem vlastně psal už v článku Tichý oceán promluvil.

Jinak řečeno, teploty i povodně zřejmě kolísají podle pravidelných oceánských cyklů. V 70.-90. letech jsme byli v oteplovací fázi a té odpovídají slabší povodně.

(Srážkové anomálie ve Španělsku)

DĚČÍN

Zdenka Špiková. Největší přírodní katastrofy na území českých zemí za posledních 1000 let. Diplomová práce, Universita Palackého 2009.

Pokud se chcete pobavit, doporučuji přečíst kapitolku o údajném „zvyšování extrémního počasí“, jak ji vypráví Čtvrtá zpráva IPCC 2007 (Pracovní skupina 2, 19.3.6 Extreme events).

Například: „Tyto změny spolu s obecnou intenzifikací srážek velmi pravděpodobně zvýší frekvenci bleskových povodní a záplav velkých území v mnoha regionech, zvláště ve vyšších polohách.“ Prý kvůli globálnímu oteplování.

Naštěstí dnes už víme, co IPCC míní výrazem „velmi pravděpodobně“. Znamená to „ani náhodou“.

ZÁVĚR

Vzestup teplot za poslední stovky let je zřejmý. Povodně přirozeně kolísají z generace na generaci, avšak žádný dlouhodobý vzestupný trend neexistuje. Naopak.

Současné povodně nejsou bezprecedentní, taková období už jsme zažili – jen jsme si v 70. až 90. letech odvykli. Ironicky totiž v době globálního oteplování povodní ubylo. Naopak povodní (možná) přibylo nyní od konce 90. let, kdy jsme v ochlazovací fázi oceánských cyklů.

Vztah mezi teplotami a povodněmi je přesně opačný, než si myslí IPCC. Větší oteplení rovná se méně povodní – prostě už proto, že je v zimě méně sněhu a menší jarní tání. Hydrologové to vědí prakticky všichni.

Tento článek vyšel na vzdělávacím serveru Osel.cz

http://www.osel.cz/index.php?clanek=5107