Dvacet let od slavného „Summitu Země“ se do Rio de Janeiro vrátila konference o „trvale udržitelném rozvoji“. Ať už to znamená cokoliv. Podle organizátorů to byla největší konference OSN v dějinách (Rio+20 was the biggest UN conference ever held). Zúčastnilo se přes 29 000 lidí.  

http://www.uncsd2012.org

Před 20 lety Maurice Strong dokázal zorganizovat v Riu velké věci. V Deklaraci z Ria byl přijat princip předběžné opatrnosti, který zasadil smrtelnou ránu vědě – bylo rozhodnuto, že se nemá čekat na vědecké důkazy. V návaznosti na to byla uzavřena úmluva UNFCC, která zahájila válku proti skleníkovým plynům (z toho pak vyplynul Kjótský protokol). Byla tam přijata Agenda 21 – plán zavádění světovlády (idylu má přinést osvědčené socialistické centrální plánování). Nic tak převratného se letos nestalo. 

Letos si většina environmentalistů kladla jedinou otázku – zda jde o „podvod“ nebo „propadák“ (hoax, failure). Představitelka Oxfamu, Barbara Stocking označuje konferenci za podvod (hoax), zatímco mluvčí Greenpeace, Kumi Naidoo, hovoří o selhání epických rozměrů. „Bylo navrženo jen pár závazných závazků, ale ty byly jeden za druhém vyškrtnuty,“ lamentuje Greenpeace (zdroj). 

Výsledkem konference je jen nicneříkající deklarace „The Future We Want“ (Budoucnost, jakou chceme), která propaguje pokračování "zelené ekonomiky" (čti: uhlíkové kšefty, které nemají na klima vliv). Aktivisté jsou znepokojeni, že záchrana planety, klimatu, vesmíru a vůbec se neposunula nikam dál a emise CO2 dál stoupají.  

http://www.examiner.com/article/greenpeace-rio-20-sustainable-development-summit-a-failure 

rio.jpg

Lidí přišlo sice hodně (kdo by rád nepřijel, když mu proplatí letenku), ale ti důležití chyběli. Před 20 lety přijel americký president Bush. Letos tu nebyl ani americký president ani německá kancléřka. Přijeli jen exoti jako iránský Ahmadinedžád, diktátor Mugabe ze Zimbabwe a Raul Castro z Kuby. Aby mohli nadávat na Západ, že kvůli bělochům mají špatné počasí.

Novináře Ronalda Baileyho kdysi na klimatickou víru obrátil Al Gorův film. I on ale dnes uznává, že zelené hnutí je v troskách.  

„První Summit Země před 20 lety v Rio de Janeiro znamenal nástup environmentalismu jako politické síly v mezinárodních otázkách… Chris Flavin z Worldwatch Institute tehdy jásal, že po rozkladu socialismu je environmentalismus „nejmocnější politickým ideálem současnosti.“ To už neplatí. 

Ronald Bailey. Rio +20 Earth Summit: The End of International Environmentalism (Reason 26.června 2012)

Lord Monckton, někdejší poradce Margaret Thatcherové, v interview pro New American komentuje: „Nad celou konferencí se už od začátku vznášela atmosféra smrti. Ekologismus už neletí. Už nemá zelenou. Už není v módě. Pochopili, že pro své cíle už nadále nemohou používat klima jako zdůvodnění. Proto jste tu o klimatické změně už prakticky nic neslyšeli. Je to sice ještě někde v textu, ale už to není záležitost číslo jedna.“

Lord Monckton Blasts UN Global Agenda; Expresses Optimism (New American 24 June 2012) 

Video s Moncktonem: http://youtu.be/i-NOjX9l4kk  (děkuji za tip Miroslavu Pavlíčkovi) 

Klimatická změna se v dokumentu „Budoucnost jakou chceme“ zmiňuje jen krátce v bodě 190 na straně 33 ze 49.

Co je tedy pro OSN dnes úkol číslo jedna, když zdiskreditovaný klima-alarmismus už to není? „První odstavec závěrečného dokumentu konference říká, že největším problémem, jemuž svět čelí, není klimatická změna nýbrž chudoba. „Monckton k tomu dodává: „V tom s nimi musím tentokrát souhlasit. Chudoba je naprosto zbytečná. Vzniká téměř výlučně jako důsledek socialismu.“ 

Co tím myslí? Ekonomické analýzy (např. Danzigerová) totiž ukazují, že dotace a almužny (tzv. rozvojová pomoc, dnes přejmenováno na „klimatická pomoc“) hospodářskému růstu nijak nepomáhají, spíše škodí. 

Nowak-Lehmann Danziger et al. Foreign Aid and Its Effect on Per-Capita Income (Growth) in Recipient Countries: Pitfalls and Findings from a Time Series Perspective

Dotace totiž rozkradou kleptokraté, kteří chudým zemím vládnou, a zbytek je „investován“ do projektů, které nepřinášejí zisk. Dotace jsou zdarma a tak se o návratnost nikdo moc nestará. Tyto hloupé investice však vytlačují z trhu jiné, zdravější zdroje růstu (domácí úspory atd.)

Že toto platí i pro pomoc klimatickou, o tom jsem psal posledně. Většina peněz, které jdou z Evropy do rozvojových zemí na boj proti klimatu, se rozkrade v účetních podvodech.

http://kremlik.blog.idnes.cz/c/275028/Z-oteplovani-se-stal-byznys-za-176-miliard-dolaru.html 

Je tedy absurdní, když aktivisté nejvíce lkají nad tím, že bohatý Sever nezvýšil svou finanční pomoc chudému Jihu. Vzpamatujte se lidi, vždyť by to stejně nebylo k ničemu. 

Všimněme si, že za posledních 20 let chudoba ohromně poklesla. Jenže je úbytek chudoby zásluha konferencí OSN? Sotva. Chudoba poklesla tam, kde bujel byznys (Čína, Indie). V krajích závislých na rozvojové pomoci (Afrika), je pokrok mizivý. 

The way to development is trade, not aid. 

V každé části světa od roku 1992 poklesl počet lidí, kteří žijí z méně než 1,25 dollaru na den. Od roku 1992 se průměrná očekávaná délka života zvýšila o 3,5 roku. Dnes v absolutní chudobě žije jen 27 procent lidí oproti 46 procentům v roce 1992. Emise CO2 od roku 1990 stouply o 38 procent, lidé se přesto mají lépe.

From Rio to Rio+20: Progress and Challenges since the 1992 Earth Summit

Shaohua Chen and Martin Ravallion. How have the world’s poorest fared since the early 1980s?

Jak ironické, že nejvíce v boji proti chudobě pomáhají nikoli charity či socialisté, ale kapitalisti! A přitom z čistě sobeckých důvodů, nechtěně. Což je úleva, protože kdyby pokrok závisel na lidské nezištnosti, dodnes bychom žili v jeskyních. Nejprve kapitalisté vymýtili chudobu v Evropě a nyní svůj zápas s chudobou přenesli do rozvojových zemí. Ano, to myslím smrtelně vážně.

I po 200 letech jsou slova Adama Smithe tak přesná, že člověk až žasne:  „Neočekáváme, že svůj oběd dostaneme z dobré vůle řezníka, pivovarníka či pekaře. Za své jídlo vděčíme tomu, že všichni jmenovaní sledují vlastní zájem. Nespoléháme na jejich laskavost, ale na jejich sobectví.“ 

Jednu věc si ale ujasněme. I když levicovým aktivistům připadá, že „zelená ekonomika“ (biopaliva, CCS, solární baroni...) je jen další inkarnace kapitalismu, tohle ve skutečnosti žádné podnikání není. Když někdo „přesvědčí“ své kamarády z politiky, aby mu zákonem přihráli nějaká privilegia a dotace z daní občanů, tak to není žádné podnikání.  Je to jen jeden z druhů „rozvojové pomoci“, která se rozkrade a nevede nikam. 

Abych to shrnul. To nejlepší, co OSN může udělat pro trvale udržitelný rozvoj, je přestat pořádat konference o trvale udržitelném rozvoji. Když neumíte pomoci, alespoň nepřekážejte. 

 

Srovnejte: 

Rio 1992: Rio Declaration on Environment and Development (Princip 15 obsahuje „Princip předběžné opatrnosti“, který zasadil smrtelnou ránu vědě. Stanoví, že nemáme čekat na vědecké důkazy a máme jednat hned, i na základě pouhých spekulací)

Rio 1992: United Nations Framework Convention on Climate Change (Poprvé se státy zavazují, že budou nějak snižovat CO2. Státy se v článku 6 zavazují vzdělávat veřejnost o změně klimatu, tzv. brainwashing)

Rio 2012: The Future We Want

==============

Více na www.klimaskeptik.cz

Diskutujte též na http://klimaskeptik.uforum.eu/