Popper: Otevřená společnost a její zelení nepřátelé

Popper je nejen přední teoretik vědecké metody, ale i přední obhájce svobodné společnosti. Co by asi řekl na velkolepé autoritářské plány klimatologů na transformaci celé společnosti?

Už jsem o Popperovi psal dříve:

• Co říká Popper o klimatickém alarmismu (Blog iDnes, 19. listopad 2010)
• Die Welt: Interview s Popperem mj. o alarmismu (Klimaskeptik.cz 20. listopadu 2010)
• Popper: Životopis samouka (Klimaskeptik.cz 26. listopadu 2010)

Nyní se pojďme podívat, co by asi Popper řekl o ambiciózních plánech na totální regulaci uhlíkové stopy každého občana. Plánech na zavedení přídělového hospodářství. O takových těch plánech, které představil nedávno například německý klimatolog Schellnhuber, poradce německé kancléřky.

Viz článek: „66 let po válce němečtí vědci znovu volají po diktatuře“

Hans Joachim Schellnhuber není samozřejmě první, kdo se opájí plány na absolutní podřízení celé společnosti svým záměrům. Pokud někoho pohoršují příměry k velkolepým sociálně inženýrským plánům Třetí říše, nevadí. Podívejme se hlouběji do historie a najděme jiné příměry.

Popper ve své knize "Otevřená společnost a její nepřátelé" takovéto tendence vystopoval až k Platónovi, který při hledání ideálního státního zřízení dospěl k projektu v podstatě totalitního státu. Platón soudil, že společnost by měl řídit osvícený diktátor, nejlépe učený muž.  Filosof na trůně. Dnes bychom to asi nazvali vládou vědců, jako je Schellnhuber. Či vládou osvícených odborníků, jako je klimatický panel OSN?

Platon samozřejmě když volal po vládě krále-filosofa, myslel tím sebe.

Popperovo hodnocení: „Tato idea filosofa na trůně je pomníkem lidské malosti. Jaký to kontrast vůči skromnosti Sokratově, který varoval vládce, aby se nedali zaslepit leskem vlastní moci, dokonalosti a moudrosti a který upozorňoval na to, na čem záleží nejvíce – že všichni jsme jen křehké lidské bytosti. Ze světa rozumu, ironie a pravdivosti jsme klesli do světa Platonova království, kde vládne mudrc, jehož magická moc ho vyzvedává nad prosté lidi.“ (Otevřená společnost, díl 1, konec kapitoly 8)

Popperovy teze výstižně shrnuje recenze českého překladu jeho knihy „Otevřená společnost a její kritici“, která vyšla v časopise Vesmír 1994. Podívejme se na pár citátů.

INDIVIDUALISMUS

„Východiskem knihy je rozlišení (jež Popper převzal od Bergsona) mezi uzavřenou společností (kmenovou společností), založenou na nejrůznějších tabu, a společností otevřenou, jejímž znakem je především individualismus, poskytující prostor rozumu oproti emocím.“ (Vesmír)

Komentář: Navrhované nové společenské uspořádání je svázané sítí tabu a regulací, zákazů a příkazů, které se týkají uhlíkové stopy a ekologie. Seznam tabu (zákazů, směrnic) se postupně rozrůstá (zákaz žárovek, REACH, zákaz rtuťových teploměrů, zákaz jaderné energetiky...). Rozhodování, co je správné, už není na jednotlivci, vládce rozhoduje místo něj i v drobnostech.  V novém režimu se jednotlivec musí obětovat. Má omezit svou spotřebu, svůj konzum. Vládce mu dá kvótu (carbon cards, personal cap). Má se podřídit zájmu Kolektivu, zájmu Planety. Navrhovaná společnost tedy není individualistická. A je založena nikoli na rozumu, nýbrž na emocích. V lidech je živen strach z údajně blížícího se konce světa. Když člověk propadá panice a srdce má až v krku, nemůže jasně uvažovat.

Já bych dodal, že uzavřené společnosti stagnují. Tak jako třeba Turecko v 19.století (Nemocný muž Evropy). Síť tabu, zákazů a příkazů svazuje lidem ruce, takže nemohou používat svůj talent a iniciativu. I dnešní Čína prosperuje a roste jen díky tomu, že svou síť restrikcí uvolnila.

HISTORICISMUS

„Otevřená společnost započala svůj rozvoj v Řecku po zhroucení kmenového systému a nalezla podle Poppera už od počátku množství „nepřátel“, kteří oproti rozumové odpovědnosti jednotlivce stavěli iracionální vhled do dějin, možnost věštby budoucnosti na základě rozpoznání zákonů historického vývoje. Tento postoj nazývá Popper historicismem“ (Vesmír)

Komentář: Nově navrhovaná nízkouhlíková společnost je založena na historicismu. Možnost věštby budoucnosti tu nezprostředkují astrologové ani nadpřirozená zjevení či nápověda ze strany bohů, nýbrž modernější metody. Klimatologické modely, počítačové simulace, které nahrazují křišťálovou kouli. I tak jsou věštby či scénáře stejně mlhavé a nejasné jako zjevení Sibyly. Protože modely obsahují příliš mnoho neznámých.

ZASTAVENÁ SPOLEČNOST

„Platón podle jeho interpretace nenáviděl společenskou změnu, všemožně se proti ní stavěl a navrhoval vládu krále-filosofa (a jak Popper dále dovozuje: vládu sebe samého), který bude s to změně čelit. Obec (stát) bude silná jen tehdy, bude-li stabilní, bude-li zastavenou společností.“ (Vesmír)

„Platonovy základní politické požadavky lze shrnout do dvou tezí. Jednak požadavek zastavení jakékoli změny a jednak naturalismus… Zpět k přírodě! Zpět k původnímu státu našich předků, prostému uspořádání, které je ustaveno v souladu s lidskou přirozeností a tedy je stabilní.“ (dnes bychom řekli „sustainable“, trvale udržitelné). (začátek kapitoly 6)

Komentář: Heslem dnešní zelené ideologie se stal boj proti změně. Je jedno zda je to změna klimatu či něčeho jiného. Dokonce už se místo o boji s globální změnou klimatu začíná hovořit obecněji o boji proti „globální změně“ (global change). Na tento termín přešel i český ústav CzechGlobe. Hlavní změnou, která jim vadí, je průmyslová revoluce. Největší vlna změn od vynálezu zemědělství před deseti tisíci lety. A vadí také kapitalistické zřízení, které (jak si všiml už Marx v Komunistickém manifestu) je založeno na neustálé změně. Na neustálém revolucionizování výrobních prostředků.

UTOPIE VS IMPROVIZACE

Popper v začátku kapitoly 9 rozlišuje dva druhy společenských reforem. Utopické inženýrství (Utopian engineering) vs Improvizaci (Piecemeal engineering).

„Improvizátor hledá a řeší největší a nejpalčivější bolesti ve společnosti, tak jak přicházejí, místo aby hledal a bojoval za největší konečné Dobro.“

S utopií je tomu jinak. „Teprve když si stanovíme konečný cíl, alespoň v hrubém nástinu, máme jakýsi projekt konstrukce, jak společnost přebudovat. Pak teprve můžeme začít hledat nejlepší cesty realizace a připravit prováděcí plán.“

Plány na uhlíkově zregulovanou společnost odpovídají utopickému inženýrství. Konečný cíl je jasný. Bezuhlíková společnost. Stát má plné ruce práce s honbou za tímto vzdáleným snem a na řešení skutečných palčivých bolestí společnosti nezbývá čas ani peníze. Příklad najdeme třeba v Kalifornii, která bankrotuje a přesto nemá nic lepšího na práci než zavádět nákladný zákon o cap-n-trade.

Utopičtí inženýři rádi sní o katastrofě, která by smetla dosavadní starou „zkaženou“ společnost. Tak aby mohli stavět na zelené louce a nikdo jim nepřekážel. Popper psal svou knihu za druhé světové války, přesto 9. kapitolu zahajuje citátem, který jako by vypadl z dnešního zeleného utopismu nebo z apokalyptických fantazií Maurice Stronga z UNEP.

„Nejprve je nutné všechno rozbít. Celá ta naše zatracená civilizace se musí pakovat. Jen tak budeme moci dát svět zase do pořádku.“ (Mourlan z románové série "Thibaultové")

Odpůrci klimatismu jsou naopak advokáty "improvizace" (piecemeal engineering).  Říkají, že eliminaci fosilních paliv máme nechat na neplánovaných inovacích a vynálezech, které dříve či později přijdou samy od sebe. Teprve pak nebudeme fosilní paliva potřebovat a budeme je moci opustit.

Tuto víru v spontánnost neplánovaných inovací vyjádřil například ekonom Julian Simon v knize „Největší bohatství.“ (Ultimate Resource).

BÍDA HISTORICISMU

Hlavním problémem každého utopického projektu je, že ve skutečnosti Plánovač nezná budoucnost. Proto jeho plán zastará dříve, než mohl být realizován.

Příklad: Londýn koncem 19.století trápil nárůst dopravy. V roce 1894 londýnské Timesy uveřejnily odhad, že do roku 1950 bude každá ulice ve městě do výše tří metrů pokrytá vrstvou koňského trusu. V 80.letech 19.století jeden newyorský prognostik varoval, že do roku 1930 budou koňské výkaly dosahovat na Manhattanu až po úroveň třetího patra. Ano, čtete správně. Autoři tehdy nevěděli, že během pár desítek let budou koně nahrazeny automobilem.

Obávám se, že dnešní obavy, co si počneme s fosilními palivy v roce 2100, jsou na stejné úrovni.

PORUCHA ZPĚTNÉ VAZBY

Pokud se ale ukáže, že nákladné plány na boj s koňskou mrvou nebo uhlíkem jsou zastaralé, zbytečné či neúčinné, dokáže je centralizovaný režim korigovat?

"Další potíž je, že autoritářský režim je nucen potlačovat své kritiky; tudíž i benevolentní diktátor jen sotva vyslyší stížnosti proti opatřením, která podnikl. Jenže bez takové zpětné vazby sotva může vědět, zda jeho opatření měla žádaný prospěšný účinek. Utopický inženýr je na tom ještě hůře. Rekonstrukce celičké společnosti je obrovský podnik, který musí způsobit značné nepohodlí mnoha lidem a po dlouhou dobu. Ve skutečnosti součástí jeho pracovní náplně bude nutně i potlačování nerozumných námitek ("Když se kácí les, létají třísky"). Spolu s tím však v řadě případů potlačí i kritiku oprávněnou." (kapitola 9)

Represe nemusí mít jen podobu plynových komor. Takové metody se neosvědčily, byly kontraproduktivní, protože vyprovokovaly silnou protireakci. Benevolentnímu diktátorovi stačí vyhodit vás z práce, pokutovat či zavřít. Splní to svůj účel úplně stejně.

Příkladem chybějící zpětné vazby je Evropská unie. Kritické hlasy požadující změnu kurzu jsou umlčovány, jako hlasy "popíračů", kteří prý "stojí na okraji". Opozice je prohlašována za cosi nelegitimního. Možná tato atmosféra souvisí s tím, že zákony v EU se už netvoří v zákonodárných sborech, ale někde jinde. Nejedná se tedy už o tentýž systém parlamentní demokracie, který nám v posledních cca dvou staletích tak dobře sloužil.

To je také důvod, proč v EU se klimatická politika řítí dále jako rozjetý vlak, i když praskla Climategate a ačkoli už je jasné, že v tom bude sama jako kůl v plotě a že to Evropě způsobí samé hospodářské škody, aniž by to mělo na klima vliv. Vlak nemůže změnit kurs. Brzdy nefungují. Výhybky nefungují.

A to je důvod, proč uzavřenou společnost nelze doporučit, bez ohledu na to, jak násilnou či nenásilnou represi používá.

NAŠE VOLBA

Když Schellnhuber mluví o Velké Transformaci Společnosti nebo když Al Gore ve své knize "Our Choice" tvrdí, že lidstvo stojí před velkou volbou, mají pravdu. Je to volba mezi společností otevřenou a uzavřenou.

Pokud opustíme otevřenou společnost jen abychom zabránili oteplení o zlomek stupně, není lék horší než sama nemoc?

Reference:

Marek Tarnovský. Karl Raimund Popper, Otevřená společnost a její nepřátelé, díl I.: Platón. Recenze.  Vesmír 73, 404, 1994/7

Karl Popper. Open Society and Its Enemies (I: Plato). Páté vydání 1962 (PDF)

Donna Laframboise. The Horse Manure Problem. 29.března 2011

Every adult in Britain should be forced to carry 'carbon ration cards', say MPs. DailyMail, 27 května 2008

=========

Více na www.klimaskeptik.cz

Diskutovat můžete i bez registrace na http://www.klimaskeptik.cz/diskuse/nase-forum/